V sobotu 12. září 2015 proběhl další ročník akce „5P“, kterou familiérně zveme „Rallye“. Ani se nechce věřit tomu, že poprvé jsme takto vyjeli do terénu v roce 2001. A protože se v některých letech akce z různých důvodů nekonala, jednalo se letos o jubilejní, 10. ročník.
Za tu dobu se nám poněkud obměnilo startovní pole, pokud mě paměť neklame, tak je pouze jedna jediná posádka, která absolvovala všechny ročníky. Letos se nakonec na startu sešlo 10 posádek (z toho jedna zcela nováčkovská), do cíle jich dorazilo bohužel jenom 9, protože jedna posádka byla stižena „morovou ranou“ – porouchala se jim elektrika na autě a museli vzdát.
V poslední době každý ročník přináší menší či větší inovace. Jednou z letošních změn bylo to, že trasa tentokrát vůbec nevedla přes Prahu. Startovali jsme na Červeném Hrádku u Sedlčan, pokračovali přes zříceninu větrného mlýna u Příčov, Kamýk nad Vltavou, tajemné místo zvané „Střed království Českého u Slap“, přehradu Slapy, rozhlednu Pepř, Luka pod Medníkem, Štolu sv. Josefa až do Žampachu, konkrétně Restaurace a hotelu Troníček.
Start: Červený Hrádek u Sedlčan
Malebné okolí Červeného Hrádku u Sedlčan bylo tím správným místem pro uvedení do příběhu o princezně Karolíně unesené zlým čarodějem Mrakomorem, který rámoval celý závod. Posádky se totiž mohly vžít do role udatných rytířů, kteří se spolu se svou družinou vydali na cestu za jejím osvobozením.
Úkol č. 1: Hledání střevíčků
Červený Hrádek je v soukromých rukou a běžně není přístupný, ale do přilehlého parku je vstup neomezen, čehož jsme ve svých plánech využili. Do parku jsme ukryli dva střevíčky princezny Karolíny a hráči dostali 20 minut na to, aby je našli. Jeden střevíček ukrýval heslo pro průjezdní kontrolu č. 1 PRINCEZNIČKA a druhý číslo následující obálky. Po uplynutí dvaceti minut byly střevíčky z terénu odstraněny a posádkám jsme poslali SMS s číslem náhradní obálky.
Ukázalo se, že časový limit mohl být delší, protože střevíček s číslem obálky našla pouze jedna posádka. Bohužel jsme ale byli limitováni tím, že jsme se potřebovali přesunout na další stanoviště a nechtěli jsme po sobě nechávat nepořádek.
Úkol č. 2: Královská procházka
Hned vzápětí čekal na posádky další úkol, a to klasická hádankářská úloha „Královská procházka“. Z tabulky plné písmen bylo nutné definovaným postupem, který vychází z pohybu krále na šachovnici, získat popis další trasy.
Tento úkol se ukázal jako velmi těžký. A hlavně zdlouhavý. Pouze 3 posádky ho dokázaly vyluštit bez roztržení nápovědné obálky, další 2 posádky ho vyluštily po získání nápovědy. Ostatní se museli „protrhat“ až k úplnému prozrazení skrytého textu.
Zpětně si myslím, že by bylo asi lepší, kdybych tento úkol vynechal a posádky obdržely rovnou text dalšího postupu. Ačkoliv jsem počítal s tím, že úkol je náročný i časově, myslel jsem si, že posádky, které budou mít s luštěním problémy, to vzdají dříve a radši roztrhnou nápovědné obálky, aby se posunuly dál. Podcenil jsem však jejich soutěživost, která je nutila pokusit se o vyluštění, takže hned na začátku došlo k většímu zdržení, než bylo plánováno, které se pak až do konce hry nepodařilo úplně dohnat.
Protože dost posádek tento typ hádanky neznalo, uvedu zde trochu podrobnější způsob řešení:
Klíčovou informací je, že čára pohybu po tabulce musí být středově souměrná. Jednou z pomůcek je nakreslit si kolem tabulky dvoje souřadnice, např. černé a červené tímto způsobem:
Pak to znamená, že např. bod s černými souřadnicemi A1 je středově souměrný s bodem A1 s červenými souřadnicemi, atd.
Nejprve tedy musíme najít začátek (a konec) tajenky. Ze zadání víme, že začátek je velkým písmenem a končí se tečkou. Musíme tedy najít černé souřadnice, které ukáží na velké písmeno, a zároveň stejné červené souřadnice ukáží na tečku. První velké písmeno najdeme na souřadnicích B3. Koukneme na B3 a vidíme, že tam tečka není. Musíme hledat dál. Opakováním tohoto postupu zjistíme, že existuje pouze jedno jediné místo, které tuto podmínku splňuje, a to souřadnice F6 a F6. Tajenka tedy začíná písmenem „O“ a končí na „j.“.
Nyní nastává piplačka – musíme se snažit od startu nebo od konce přidávat do tajenky další a další písmena tak, aby na obou koncích tajenka dávala smysl. Jakmile se na jednom konci posuneme nějakým směrem, musíme se automaticky stejným směrem, ale středově symetrickým posunout i na druhém konci. Ze startovního písmena se můžeme smysluplně posunout na E5 („Od“), G6 („Od“), G7 („On“), možná by šlo i F5 („Ol“). Musí nám to však dávat smysl i na druhém konci: E5 („ej.“), G6 („Tj.“), G7 („š.j.“), F5 („mj.“). Když se podíváme na to, co vychází, okamžitě vyloučíme směr G7, ale stejně lze vyloučit i G6 a F5, protože je nutné si uvědomit, že se jedná o konec tajenky a toto evidentntě nevypadá na smysluplný konec nějaké instrukce. Jediným správným směrem tedy je E5, takže tajenka začíná „Od“ a končí „ej.“. Tento postup aplikujeme opakovaně tak dlouho, až se nám někde cesty spojí. Pro správné úvahy je ještě potřeba počítat s dalšími pravidly – čára cesty se nesmí nikde křížit, každé písmeno musí být použito, žádné písmeno nesmí být použito vícekrát.
První nápověda vám ukázala část cesty, tj. část tajenky.
Pokud jste čáru položili červeným bodem na souřadnici F6, mohli jste číst: „Od Červeného Hrádku vydej se v stranu polední. Pak pokračuj tam, kde srdce nebije. Zkřížíš cestu železnému oři a v západní…“
Díky požadavku na souměrnost můžeme nápovědu otočit o 180° a přiložit ke spodní části tabulky, červeným bodem na souřadnici F6. Dostaneme závěr instrukcí: „… ě za nosem bez uhýbání pobídni své koně, až vpravo v poli sídlo Pána Větrů zříš. Tam zamiř a Pána Větrů hledej a o pomoc žádej.“
Nyní už opravdu nezbývá nic jiného, než se snažit navazovat tu na začátek, tu na konec smysluplnými částmi textu, až se dobereme celého znění tajenky.
Etapa č. 1: Za Pánem Větrů
Rozluštěním královské procházky posádky dostaly instrukce pro svůj další postup. Je sice psán trošku kostrbatou češtinou, ale je v něm vše podstatné. Pro správnou interpretaci bylo nutné poznat význam obratů jako „strana polední“, „strana půlnoční“, „kde srdce nebije“, „železný oř“, „rynek“. Kdo měl s těmito pojmy problém, tomu některé z nich poradila nápověda. Pak už stačilo se jenom držet instrukcí a posádky doputovaly ke zřícenině větrného mlýna u obce Příčovy. V jednom z výklenků jsme umístili žlutě nabarvený kámen, který na svém spodku měl cedulku s číslem další obálky.
Veselá historka: V posádce č. 7, která s sebou vezla dva osmileté chlapce, přemýšleli nad tím, co znamená „pokračuj tam, kde srdce nebije“. Rozhlíželi se, jestli neuvidí nějaký hřbitov a byli v koncích. Tu se zezadu ozval jeden z chlapců: „A není to doprava?“ Zde je vidět, že i takto malé děti nemusí být v posádce jenom do počtu a mohou přispět svými schopnostmi ke zdárnému průběhu.
Cestou bylo nutné zjistit ještě průjezdní kontroly. PK 2 se ptala na název saloonu, který posádky minou hned po zkřížení cesty železnému oři. Jednalo se o COLORADO. PK 3 chtěla znát počet postav v sousoší, které posádky minuly poté, co opustily rynek. Jednalo se o sousoší rodiny, kde byly tři postavy – otec, matka a dítě. Jako mírný chyták mohl působit fakt, že na náměstí bylo také sousoší a na něm postavy čtyři. Kdo ale četl pozorně instrukce, věděl, že ho má zajímat sousoší po opuštění náměstí.
Úkol č. 2: Tangram
Kdo dorazil k větrnému mlýnu v době, kdy jsme tam byli přítomni my, organizátoři, dostal další úkol. Jednalo se o tangram, takto klasický čínský hlavolam. Posádky obdržely na tvrdém papíře vytištěných sedm dílků tangramu a 14 obrysů. Za každý správně vyluštěný obrys pak mohly získat 10 bodů.
Vzhledem ke zdržení způsobenému luštěním královské procházky, dorazily k mlýnu v potřebné době pouze 3 posádky. Jedna z nich správně vyluštila jeden obrazec, jedna správně vyluštila čtyři obrazce a třetí nebyla úspěšná vůbec. Posádky, které dorazily k mlýnu později, o tuto možnost přišly, protože my jsme se museli přemístit zase dále.
Etapa č. 2: Za Pánem Skal
Od mlýna se dále pokračovalo podle již klasického a všeobecně oblíbeného šipkového itineráře. Všechny letošní šipkové itineráře byly ve verzi 2014, tj. s přidanými speciálními instrukcemi. Cesta k cíli se tak stala mnohem zábavnější (asi jsem chtěl napsat záludnější).
V itineráři však číhala jedna velká záludnost, především pro nepozorné posádky. Na kilometru 7,9 totiž přijely na křižovatku tvaru „T“. Políčko č. 4 itineráře takovou křižovatku nabízelo s pokynem odbočit doleva. Jenže u něj byla kilometráž 8,6! Navíc na 7,9 km byla i průjezdní kontrola č. 4, takže i to mohlo napovědět, že políčko č. 4 nebude to správné. Zde totiž přišla na řadu první speciální instrukce „Nevíte-li kam dál, Vévoda vám udá správný směr“. Pár desítek metrů směrem vpravo byla hospoda, která na sobě měla vývěsní štít s pivem značky „Vévoda“. Bylo tedy nutné jet doprava a políčko č. 4 použít až o 700 metrů později. Pár posádek, především těch, které podle speciálních instrukcí jely poprvé, mělo s touto křižovatkou problémy, ale v zásadě se s ní jinak všichni vypořádali bez větších problémů.
Cesta podle itineráře nabídla i tři průjezdní kontroly: PK 4 HASIČSKÉ NÁČINÍ LÍCHOVY, PK 5 VÁCHŮV ŠPEJCHAR, PK 6 FOTBALOVÉ HŘIŠTĚ.
Cíl etapy byl na parkovišti v obci Kamýk nad Vltavou. Zde posádky musely zaparkovat svoje automobily a pěšky se vydat pár set metrů do kopce ke zřícenině hradu Vrškamýk, někdy zvaného též Hunec. Cestou je čekala PK 7, která se ptala na to, jaká živá zvířata se zde chovají. Správnou odpovědí jsou OVCE.
Když jsem zde byl poprvé, byla na jejich ohradě cedule s informací, že ovcím se říká „Tři grácie“. Původní znění PK 7 tedy bylo, co jsou na Vrškamýku Tři grácie. Při testu však tu již cedule nebyla, takže nezbylo, než upravit i zadání otázky.
Úkol č. 3: Hledání čtyřlístku
V areálu zříceniny na posádky čekal další úkol. Měly najít čtyřlístek. Jednalo se o umělý čtyřlístek, který měl na zadní straně uvedeno číslo další obálky. Navíc za jeho doručení do cíle byla stanovena prémie 100 bodů.
Jarda umístil ve zřícenině 15 čtyřlístků, což se nám zdálo vzhledem k deseti posádkám dostatečné. Bohužel se tento úkol taky stal zásekem, protože papírový čtyřlístek se podařilo najít jenom třem posádkám, které sem dorazily jako první. Ostatní už hledali marně, někdo snad dokonce i hodinu.
Co bylo pravou příčinou, nelze už asi spolehlivě říct. Mohla zapracovat slepota a posádky jednoduše mohly čtyřlístky přehlédnout. Pravděpodobnější se však jeví to, že čtyřlístky našel někdo z ostatních návštěvníků, kterých bylo díky hezkému počasí hodně, a posbíral je. Je to v každém případě škoda, ale této situaci se asi nedalo nijak účinně zabránit.
Co bylo ale zajímavé, že jedna posádka našla v trávě skutečný čtyřlístek. Nedozvěděla se z něj sice číslo další obálky a musela trhat nápovědu, ale po přivezení do cíle na ni čekala taky prémie 100 bodů, protože v zadání nebylo řečeno, že čtyřlístek musí být papírový.
Etapa č. 3: Za čarodějnicí do středu Českého království
Další šipkový itinerář vedl posádky do místa zvaného „Střed království Českého“, kde na ně čekala čarodějnice, aby jim poradila, jak dál. Nedělala to však zadarmo a tak jí každá posádka musela přinést dárek – předmět, jehož pojmenování začínalo na „Č“.
Cestou bylo potřeba zjistit některé průjezdní kontroly: PK 9 TEP FAKTOR, PK 10 1901, PK 11 SVATOJÁNSKÁ ROTUNDA, PK 12 LAHOZ.
Trošku zazlobily i průjezdní kontroly, především „australská krajina porostlá suchomilnými keři a nízkými stromy“. Jednalo se samozřejmě o buš a stejnojmennou obcí posádky také projely, takže následně bylo potřeba splnit instrukci.
Vinou zpoždění se k čarodějnici nakonec dostavilo 5 posádek, které jí přinesly tyto originální dárky: čedič, čnělku, čepičku od žaludu, čtyřicet korun a červené jablíčko. Za odměnu se dozvěděly číslo další obálky, později dorazivší si jej museli spočítat sami.
Etapa č. 4: Za Pánem Vod
Etapa byla poměrně krátká a jednoduchá. Od čarodějnice získaly posádky obrázek Pána Vod (v podobě vodníka), jak sedí na výpusti. Jejich úkolem bylo dostavit se na místo, odkud byla fotografie pořízena (v zadání byla označena za namalovaný obrázek). Protože se střed Českého království nacházel u Slapské přehrady, neměly posádky větší problém s poznáním, že musí dojet na její nedalekou hráz. Pak stačilo sejít po cestě co nejblíž k vodě a tam už na ně čekala vodníkova pentlička s číslem další obálky. Tu kupodivu nikdo neukradnul.
Úkol č. 4: Vodnický kvíz
Dalším úkolem bylo vyplnit vodnický kvíz. Jednalo se o 10 otázek, které měly nějakou spojitost s vodníky, vodou apod. Za každou správnou odpověď posádky inkasovaly 10 bodů. Vodnický kvíz nenadělal větší problémy, 4 posádky zodpověděly správně všechny otázky, 2 posádky chybovaly v jedné odpovědi, nejhorší výsledek pak byl 6 správných odpovědí.
Etapa č. 5: Za Pánem Nebes
Od Slapské přehrady čekala posádky opět cesta podle šipkového itineráře. Aniž to tušily, itineráře si dnes užily naposledy. Cestou byly připraveny průjezdní kontroly: PK 13 NEDVĚZÍ, PK 14 VČELY, PK 15 RAKOUSY, PK 16 1968.
V itineráři se skrývala opět jedna záludnost pro méně pozorné posádky. Tedy, já ji tam nedal úmyslně, ani mě nenapadlo, že by to někoho mohlo zmást. Ale zmátlo.
Ke konci itineráře musely posádky jet podle ukazatelů ke Štole svatého Josefa. Ovšem neměly dojet až ke štole, ale na kilometru 22,8 poslechnout příkaz políčka č. 8 a odbočit doleva. Tři posádky však toho nedbaly a dojely až ke štole, přičemž jedna z nich, když to zjistila, se ještě vrátila a absolvovala zbytek itineráře tak, jak byl naplánován. Další posádka sice správně odbočila, ale poté, co z cesty zmizel asfalt, vrátila se na silnici a pokračovala až ke štole. Zapomněla asi, že byly ročníky, kdy se po nezpevněných cestách jezdilo mnohem více.
Kdo se však nenechal odradit trošku neupravenou cestou, dorazil až k rozhledně Pepř, která se tyčí nad Jílovým u Prahy.
Úkol č. 5: Dalekohled
Zde taky došlo na pomůcku, kterou si měly posádky vzít s sebou z domova – na dalekohled. Bylo potřeba vylézt až nahoru na rozhlednu a za pomoci dalekohledu najít místo, kde se nacházela černá pirátská vlajka (jinou neměli, když jsem to kupoval, no). U vlajky bylo ještě umístěno blikající cyklistické světlo. Při testech se ukázalo, že pouhým okem blikání (ani vlajka) vidět prakticky nejsou, ale v dalekohledu po zaměření správným směrem ano.
Pak už stačilo na nalezené místo dojít a zjistit číslo další obálky. Cestou bylo možno získat PK 17 STANOVIŠTĚ Č. 6, PEPŘ POJMENOVÁN PODLE ZLATÉHO DOLU.
Pro opozdilce byl připraven náhradní úkol, ale stanoviště bylo v provozu až do 19. hodiny, kdy celý závod končil, takže na něj nedošlo.
Jenom pro zajímavost - úkol s dalekohledem splnily všechny posádky, které se k němu dostavily.
Úkol č. 6: Přesmyčka
Kam se ovšem vydat z Pepře? Aby se to posádky dozvěděly, musely nejprve vyluštit přesmyčku ve znění: MUDR DAN KAMENÍK OŽELÍ PÁD. Na rozdíl od královské procházky na začátku se přesmyčka ukázala jako jednoduchý oříšek. Alespoň usuzuji z toho, že žádná posádka neroztrhla nápovědnou obálku. Řešením přesmyčky je NÁDRAŽÍ LUKA POD MEDNÍKEM.
Etapa č. 6: Nádraží Luka pod Medníkem
No, nádraží je hodně silné slovo. Jedná se o vlakovou zastávku a ještě notně zchátralou. Nicméně autobusová zastávka, která se nachází poblíž, nese název „Luka pod Medníkem, nádraží“, takže z toho jsem vycházel při tvorbě přesmyčky.
Tentokrát už žádný itinerář, žádné speciální instrukce. Pouze jedna průjezdní kontrola, definitivně poslední: PK 18 HOSPODA U HOLUBŮ. Doufám, že ti, kteří vědí, oceňují tento vtípek.
Úkol č. 7: Šifra
Na vlakové zastávce v Lukách pod Medníkem bylo potřeba nejprve najít šifrovací tabulku. Byla maskovaná jako varovná tabulka a umístěna na skříň starého elektrického rozvaděče. Ve žlutém trojúhelníku byl text „5P“ a pod ním ve žlutém obdélníku pak text „DBEJTE ZVÝŠENÉ POZORNOSTI“. Ačkoliv jsem podobný fígl již asi před třemi lety použil, přesto slavil „úspěch“ a lídři závodu mi volali, že tam nic s označením „5P“ nemohou najít. Po zkušenostech se čtyřlístky mě to vyděsilo natolik, že jsem se z cílového stanoviště vydal do Luk to radši zkontrolovat. Přesně v ten okamžik, kdy jsem dorazil, tak tabulku našli. Nu což, i to patří k práci organizátora.
Na tabulce byl zezadu umístěn šifrovací klíč pro rozluštění textu na třech tabulkách, které posádky postupně obdržely od Pána Větrů, Pána Skal a Pána Vod. Tady si myslím, že se jednalo o celkem jednoduchou šifru, která s pomocí šifrovací tabulky byla hračkou a která navedla posádky ke Štole svatého Josefa, kde došlo k završení jejich celodenního putování.
Etapa č. 7: Štola svatého Josefa
Cesta ke štole byla ponechána plně na vůli posádek, definitivně poslední úkol dnešního dne na ně čekal až u štoly.
Úkol č. 8: Tři klíče, dva zámky
Posádky se nejprve musely vydat do útrob štoly a přinést odsud svítící tyčinku, která představovala sluneční světlo, které zničilo Mrakomora a osvobodilo princeznu Karolínu. Pak dostaly možnost otevřít truhlu s pokladem. Nebylo to však tak jednoduché. Na truhle byly dva visací zámky a posádky dostaly tři klíče. První zámek šel odemknout lehce, s druhým to bylo těžší. Bodejť by ne, když se jednalo o hlavolam. Navíc byl na celou akci (nalezení světla a odemknutí zámků) stanoven limit 10 minut.
Do štoly se nakonec podívalo 7 posádek. O otevření zámku se pokoušelo 5 z nich (2 posádky se zdržely prohlídkou štoly natolik, že jim čas dávno vypršel) a jenom dvěma posádkám se zámek otevřít podařilo. Patří jim velká gratulace a samozřejmě 100 bodů na konto.
Pak už čekal posádky jenom přesun do asi kilometr vzdálené restaurace Troníček, kde byl celý závod zakončen.
Cíl: Vyhodnocení
Jak byl celý dosavadní průběh téměř bezproblémový (vynechám čtyřlístky a pár drobností), tak závěr v restauraci Troníček se tedy vůbec nepovedl. Trošku jsme si neporozuměli s panem majitelem, to se sice v průběhu večera vysvětlilo a při odchodu se s námi div nechtěl objímat, ale podepsalo se to především na mojí pohodě, z čehož vyplynulo ostatní.
Vyhodnocení se mi tentokrát rozpadlo jako domeček z karet. Hodně jsem si za to mohl sám. V dřívějších ročnících jsme odstartovali, pak se tak trochu potloukali po trase a kochali se rozpaky posádek a ve vhodný čas jsme se s předstihem dostavili do cíle, kde jsme průběžně odebírali od dorazivších posádek obálky a karty a vyhodnocovali.
Letos jsem pro náš organizátorský tým připravil více úkolů v průběhu závodu a především ten závěrečný, u Štoly svatého Josefa. Do restaurace jsme tedy dorazili jako poslední a zase jsme měli s vyhlášením zpoždění. Navíc na nás padla větší psychická únava než jindy, plus problémy s majitelem…
Jednoduše jsem při zpracování výsledků zapomněl započítat body za neroztržené obálky, což přispělo ke zmatkům při vyhlašování, hlavně na prvních místech. V neděli jsem pak doma výsledky přepočítal a posádkám mailem odeslal opravené pořadí. Jenže jak se ukázalo v pondělí, ani tohle nebyla správná verze. Zjistil jsem, že při přepisování z papíru do excelovské tabulky nám vypadly informace o obálkách posádky č. 1, špatně jsme přepsali dvě obálky u posádky č. 3, a taky, že v excelovské tabulce jsem zase zapomněl na body z průjezdních kontrol. Jojo, tak to vypadá, když pánbů není doma.
Ale všechno zlé může být k něčemu dobré. Chyby se dělají, jen je potřeba se z nich poučit pro příště. Už je mi jasné, že naše hlavní těžiště v den závodu je na startu a pak v cíli. Na stanoviště po trase si musíme zjednat někoho jiného. A taky musíme věnovat větší pozornost při domlouvání závěrečné restaurace. Ovšem začíná to být trochu problém. Líbí se mi, že se rallye účastní tolik lidí, ale na druhou stranu málokterá restaurace má k dispozici tolik volných míst k rezervaci. Že bychom zopakovali cílový piknik spojený s opékáním buřtů (a konzumací dovezené pizzy) jako v roce 2007 ve Zvířeticích? Uvidíme.
Děkuji všem, kteří se zúčastnili. Myslím si, že i přes zmíněné nedostatky se letošní ročník povedl. Opět nám přálo počasí, aby ne, když mezi organizátory patřili i Pán Větrů, Pán Vod a Pán Nebes. Užijte si čas, který zbývá do dalšího ročníku.